Nejbližší termíny kurzů

    Lze vyřešit každý problém?

    Rubrika: Personální management, vydáno: 03. 03. 2015, autor: PhDr. Kateřina Marklová

    OBECNÉ PRINCIPY ŘEŠENÍ KONFLIKTŮ To je zase náročné pondělí, už aby byl víkend. Ředitel je cholerik, kvůli každé maličkosti se rozčílí. Za chvíli ale otočí, chová se jako by se vůbec nic nestalo. Klidně takhle vylítne třeba pětkrát za den. Nechápu to. Přijde mi, že mu hádky dodávají energii, na rozdíl ode mě, mně ji spíš vysávají. Neumím na jeho výbuchy reagovat, stáhnu se vždy do sebe, nejraději bych si zalezla do nějaké nory a vylezla, až se to vše uklidní. Jenže řešíme teď nábor nových zaměstnanců a nejde to podle ředitelových představ, takže jeho výbuchy dopadají v prvé řadě na mě. Mám pocit, že za to můžu já, že se nehlásí uchazeči, jaké potřebujeme...

    Zobrazit termíny kurzů…

    Tak, a co s tím? Je to opravdu chyba personalistky? Je pan ředitel v právu, že na ni tlačí?
    Na to, abychom byli schopni adekvátně odpovědět, máme málo informací. Vyjděme však z předpokladu, že personalistka dělá, co je v jejích možnostech. Jak se má ale pak zachovat vůči panu řediteli? Má si jeho výbuchy nechat líbit?

    V první řadě nemá vůbec cenu hledat konstruktivní řešení v okamžiku, kdy je protistrana zahlcena silnými emocemi (v tomto případě vztekem). Zde je asi nejlepší doporučení odpojit se mentálně od dané situace, nemohu-li ji opustit fyzicky (z kanceláře ředitele asi není nejvhodnější odejít během jeho spílání). Může nám pomoci únik do fantazie nebo zaujmutí role pozorovatele (tj. snažme se na danou situaci dívat jako třetí osoba, pozorovatel). Obecné doporučení říká, nebrat si osobně, je-li to samozřejmě možné, věci řečené v afektu. Určitě nenaskakujte do stejného komunikačního modu (tj. na agresi reagovat také agresí) jako protistrana, vznikne pouze hádka a nic se nevyřeší. Vhodné je dát najevo porozumění: „Chápu pane řediteli, že jste rozčílený, nábor neprobíhá tak, jak potřebujeme.“ Můžete k tomu dodat i jak to prožíváte vy: „Také mě to štve.“ Mrzí mě, že se to protahuje.“, apod. V okamžiku, kdy se silné emoce uklidní, a to bývá u choleriků rychle, je prostor pro věcné navrhnutí řešení (např. přidat vám do týmu kolegyni, změnit způsob výběru, najmout externí firmu).  
    

    Lze vůbec najít obecné řešení konfliktů? Teoreticky ano, v praxi však všichni víme, že každý konflikt je trochu jiný a na každý může zabrat trochu jiná strategie. Pojďme si zde shrnout pár doporučení, které mohou vznikajícímu konfliktu předejít či ho alespoň zmírnit.

    Vyslechneme si názory druhé stany, i když s nimi nesouhlasíme, snažíme se je pochopit. Objasníme své cíle. Vysvětlíme si navzájem, co je pro nás důležité a proč. Hledáme, na čem se společně shodneme.

    Nekřičíme, nezvyšujeme hlas, neurážíme, neironizujeme, nedáváme podpásovky (připomínáním starých konfliktů a prohřešků, apod.).

    K urychlení vyjednávání můžeme použít zdůraznění pozitiv u druhé strany, přiznání také svých chyb.

    Netrvejme za každou cenu na svém, zajímejme se o názor druhého. Co je vlastně v pozadí jeho rozčílení? (Dotýká se to něčeho jeho osobního? Má dnes špatný den? Je podrážděný z jiného konfliktu?, apod.)

    V případě silných emocí během konfliktu je nechme nejprve odplavit. Je v pořádku, že lidé mají odlišné názory.