Nová právní úprava pracovnělékařské péče

Rubrika: Právní úprava, Vydáno: 28. březen 2012, Autor: JUDr. Eva Dandová

Dne 1. dubna 2012 nabudou účinnosti zákony upravující zdravotní reformu. Konkrétně se jedná o:

– zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách);
– zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách;
– zákon č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě;
– zákon č. 375/2011 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zdravotních službách, zákona o specifických zdravotních službách a zákona o zdravotnické záchranné službě;
– zákon č. 369/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Pro zaměstnavatele a zaměstnance je však nejdůležitější zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, který bezprostředně navazuje na zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Zákon upravuje poskytování některých druhů zdravotní péče, které byly dosud upraveny nedostatečně nebo byly zastaralé.

Novinkou zákona je např. právní úprava ověřování nezavedených metod na pacientovi nebo právní úprava lékařského ozáření a klinické odpovědnosti za lékařské ozáření. Stávající zákon o péči o zdraví lidu totiž vůbec nestanovil např. podmínky za jakých vydává Ministerstvo zdravotnictví povolení k provádění nezavedených metod na pacientovi. Principy lékařského ozáření jsou předmětem Směrnice Rady 97/43/Euratom ze dne 30. června 1997 o ochraně zdraví osob před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření v souvislosti s lékařským ozářením a o zrušení směrnice 84/466/EURATOM. U nás však byla tato směrnice transponována především do zákona č.18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, a jeho prováděcích právních předpisů, což bylo z hlediska zdravotní legislativy zcela nevhodné a nesystémové. Proto je obě tyto problematiky zařazeny jako samostatné kapitoly do zákona o specifických zdravotních službách.

Stejně tak samostatnou kapitolu zákona o specifických zdravotních službách tvoří i právní úprava ochranného léčení.

Posudková péče

Hlavní náplní zákona o specifických službách je nová právní úprava posudkové činnosti lékařů a na ni navazující pracovnělékařská péče a uznávání nemocí z povolání. Posudková činnost je důležitá, jak pro pacienty, tak pro zaměstnavatele a v neposlední řadě i pro samotné lékaře. Právní úprava zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu totiž pouze kuse stanovila, že lékařská posudková činnost je nedílnou součástí léčebně preventivní péče a že jejím předním úkolem je posuzování způsobilosti k práci. Tato úprava byla hodnocena jako absolutně nedostatečná. Bylo kritizováno, že definuje pouze uznávání způsobilosti k práci a k jiným činnostem, které stanoví Ministerstvo zdravotnictví, nikoliv např. způsobilosti ke vzdělávání. Přitom v rámci praktické přípravy na povolání může být ohroženo zdraví osoby připravující se na výkon povolání často ještě víc než při vlastním výkonu povolání. Stejně tak legislativní zakotvení práv a povinností posuzujícího lékaře, jeho spolupráce s ostatními ošetřujícími lékaři, či možnosti osoby, které z posudku vyplývají práva a povinnosti, se proti závěru posudku bránit, byly z legislativního hlediska nedostatečné, a to vše musí zákon o specifických zdravotních službách napravovat.

Nová právní úprava tedy podrobně stanoví vydávání lékařských posudků. Je třeba si uvědomit, že vydání lékařského posudku o zdravotním stavu nebo zdravotní způsobilosti není správním aktem, jde o „dobrozdání” o zdravotním stavu posuzované osoby vydané lékařem nebo zdravotnickým zařízením. Nejde tedy o právní úkon, kterým by se přímo zakládala práva a povinnosti posuzované osoby. Teprve z charakteru lékařského posudku nebo z jeho určení (účelu, pro který byl zjišťován zdravotní stav posuzované osoby, nebo posuzována její zdravotní způsobilost) vyplývá, že je podkladem nebo jedním z podkladů pro rozhodnutí o právech a povinnostech dotčených osob (přístup k některým činnostem – přijetí ke studiu, oprávnění k řízení motorových vozidel) nebo na základě posudku jiným subjektům vyplývají práva a povinnosti (zaměstnavatel).

Nová právní úprava pracovnělékařské péče

Pracovnělékařské služby pro zaměstnance a osoby ucházející se o zaměstnání zajišťuje zaměstnavatel za podmínek stanovených zákonem o specifických zdravotních službách a jinými právními předpisy. Tato právní úprava nahrazuje směrnici Mzd PP – 265 – 20.11.67 o posuzování zdravotní způsobilosti k práci ve znění směrnic ministerstva zdravotnictví ČSR č. 17/1970 Věstníku MZd ČSR, o změnách v posuzování zdravotní způsobilosti k práci ze dne 21.Poskytovatelem pracovnělékařských služeb je poskytovatel v oboru všeobecné praktické lékařství, nebo poskytovatel v oboru pracovní lékařství. Každý zaměstnavatel bez ohledu na počet zaměstnanců (byť zaměstnává jednoho či dva zaměstnance) má totiž povinnost mít svého lékaře závodní preventivní péče a musí mít s ním uzavřenou smlouvu o pracovnělékařské péči a podle § 103 ZP je povinen sdělit zaměstnancům, které zařízení pracovnělékařské péče jim poskytuje tuto péči a jakým druhům očkování a jakým preventivním prohlídkám a vyšetřením souvisejícím s výkonem práce jsou povinni se podrobit.

Pro praxi je důležité, že zaměstnavatel dále může, jde-li o práce zařazené pouze do kategorie první podle zákona o ochraně veřejného zdraví a podle vyhlášky č. 432/2003 Sb. a není-li součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky stanoveny jinými právními předpisy, zajišťovat provádění pracovnělékařských prohlídek a posuzování zdravotní způsobilosti k práci na základě písemné žádosti u všeobecného praktického lékaře, který je registrujícím poskytovatelem zaměstnance nebo uchazeče o zaměstnání.

Ostatní pracovnělékařské služby jako např. hodnocení vlivu pracovní činnosti, pracovního prostředí a pracovních podmínek na zdraví, poradenství zaměřené na ochranu zdraví při práci a ochranu před pracovními úrazy, nemocemi z povolání a nemocemi souvisejícími s prací, školení v poskytování první pomoci a pravidelný dohled na pracovištích a nad výkonem práce nebo služby zaměstnavatel zajišťuje prostřednictvím poskytovatele pracovnělékařské péče, s nímž uzavřel písemnou smlouvu.

Zákon stanoví nové povinnosti, a to zvlášť zaměstnavateli, zvlášť zaměstnanci a zvlášť poskytovateli pracovnělékařských služeb. Zaměstnavateli zde je výslovně stanoveno, že bude hradit veškeré pracovnělékařské služby poskytované podle zákona specifických zdravotních službách, s výjimkou posuzování nemocí z povolání, a sledování vývoje zdravotního stavu při lékařských preventivních prohlídkách u nemocí z povolání a vývoje zdravotního stavu při lékařských preventivních prohlídkách po skončení rizikové práce, upravených v zákoně o ochraně veřejného zdraví.

Zaměstnanec je podle výslovné ustanovení zákona povinen podrobit se pracovnělékařským službám u poskytovatele pracovnělékařských služeb, se kterým zaměstnavatel uzavřel písemnou smlouvu, popřípadě pravnělékařským prohlídkám a posuzování zdravotní způsobilosti u poskytovatele pracovnělékařksých služeb; podrobit se pracovnělékařským službám nařízeným podle jiného právního předpisu, sdělit poskytovateli pracovnělékařských služeb jméno a adresu registrujícího poskytovatele a dalších poskytovatelů, kteří ho přijali do péče a sdělit poskytovateli pracovnělékařských služeb na jeho žádost nebo z vlastního podnětu všechny jemu známé nebo podezřelé skutečnosti související s ochranou zdraví při práci.

Podle zmocnění obsaženého v zákoně bude vydána též s účinnosti od 1. dubna 2012 vyhláška o náležitostech lékařského posudku a vyhláška, kterou se stanoví organizace, obsah a rozsah pracovnělékařských služeb a postup při posuzování zdravotní způsobilosti k vzdělávání a jeho průběhu a posuzování zdravotní způsobilosti k práci nebo službě (vyhláška o pracovnělékařské péči). Vyhláška vedle sledování zdravotního stavu a jeho vývoje u jednotlivých zaměstnanců, upravuje posuzování zdravotní způsobilosti k práci, podíl na hodnocení zdravotních rizik souvisejících s pracovními podmínkami a pracovním prostředím, poskytování první pomoci a klade důraz na poradenství jak pro zaměstnavatele, tak zaměstnance v problematice ochrany zdraví a bezpečnosti při práci. To zatím žádným předpis nebylo upraveno.

Pro praxi je velice důležité posuzování zdravotní způsobilosti uchazečů o zaměstnání. I tato otázka je upravena závěrem celé kapitoly nazvané Pracovnělékařské služby a posuzování zdravotní způsobilosti osoby ucházející se o zaměstnání v zákoně o specifických zdravotních službách.

Zásadně bude platit, že jde-li o osobu ucházející se o zaměstnání, postupuje se při posuzování její zdravotní způsobilosti k práci obdobně jako při posuzování zdravotní způsobilosti zaměstnanců v rámci pracovnělékařských služeb s tím, že vstupní lékařská prohlídka se uskutečňuje u poskytovatele pracovnělékařských služeb, s nímž má zaměstnavatel uzavřenou písemnou smlouvu, nebo u registrujícího poskytovatele, ke kterému vyslal zaměstnavatel, na jehož pracovištích jsou vykonávány práce pouze v kategorii první, osobu ucházející se o zaměstnání a že osoba ucházející se o zaměstnání se považuje za zdravotně nezpůsobilou, pokud se před vznikem pracovněprávního nebo obdobného vztahu nepodrobí vstupní lékařské prohlídce.

Pro praxi bude velice důležité ustanovení, že osoba ucházející se o zaměstnání se považuje za zdravotně nezpůsobilou, pokud se před vznikem pracovněprávního nepodrobí vstupní lékařské prohlídce.

Zákoník práce dosud pouze v § 32 ZP stanovil, že v případech stanovených zvláštním právním předpisem (myslelo se tím směrnicí PP – 265 – 20.11.67 ze dne 16. prosince 1967 o posuzování zdravotní způsobilosti k práci (směrnice Mzd. Č 49/1967)) je zaměstnavatel povinen zajistit, aby se fyzická osoba před uzavřením pracovní smlouvy podrobila vstupní lékařské prohlídce. Neplatila tedy tato povinnost absolutně, dnes bude platit absolutně.

Vstupní lékařskou prohlídku hradí osoba ucházející se o zaměstnání. Zaměstnavatel hradí vstupní lékařskou prohlídku, pokud uzavře s uchazečem o zaměstnání pracovněprávní nebo obdobný vztah, nestanoví-li jiný právní předpis jinak. To neplatí jen dojde-li k jiné dohodě mezi uchazečem o zaměstnání a zaměstnavatelem nebo když jiný právní předpis stanoví jinak.

Vzhledem k tomu, že tento rozsah vstupních lékařských prohlídek bude značnou finanční zátěží pro zaměstnavatele, přijalo MPSV v dohodě s Mzd před několika dny výklad s odvoláním na § 98 zákona o specifických zdravotních službách, že pracovnělékařská péče bude procházet roční legisvakanční lhůtou. To znamená, že po dobu jednoho roku mohou zaměstnavatelé zatím postupovat podle stávajících předpisů (zejména směrnice PP-265–20.11.67 o posuzování zdravotní způsobilosti k práci ve znění směrnic ministerstva zdravotnictví ČSR č. 17/1970 Věstníku MZd ČSR, o změnách v posuzování zdravotní způsobilosti k práci ze dne 21. května 1970) a v průběhu onoho roku mají dát své smlouvy do souladu své smlouvy s novou právní úpravou. Povinnost všech uchazečů o zaměstnání předkládat posudky o zdravotní způsobilosti bude tedy vyžadována a její dodržování kontrolováno v plném rozsahu až od 1. dubna 2013.